Recenze

Mass Effect: Andromeda - recenze

Neustále se zrychlující doba letí takovým tempem, že se to zdá od posledního dílu epické sci-fi RPG série Mass Effect být jen chvilka. Věřili byste ale, že už je to celých pět let? Zatímco můžeme sledovat neustále postupující technologický pokrok, který přináší nové a nové vymoženosti v podobě hardwaru i služeb, některé věci se nemění a možná až trochu přešlapují na místě. Mass Effect: Andromeda přichází po tvůrčí pauze, po níž by naivní člověk čekal o to vyšší míru invence a hru, která by restartem série mohla získat tolik potřebnou svěžest. Jenže…

Mass Effect 3 - recenze

Jestli tvůrcům z Bioware doposud něco chybělo, tak to byla koruna králů videoherních vypravěčů. Dramatické příběhové oblouky a emotivní okamžiky Dragon Age, The Old Republic a předchozích dvou dílů Mass Effect sice kritika i hráči přijali s nadšením, ale nikdo je zatím nezařadil mezi mistry současné vypravěčské popkultury – Stephena Kinga, Stevena Spielberga nebo Neila Gaimana.

Mass Effect 2 - recenze

Strhující sebevražedná výprava na hranice vesmíru bez nadsázky zapadá mezi klasiky herní, filmové i knižní tvorby – místy téměř hraničí s nefalšovaným uměním.

Mass Effect - PC recenze

Loni na Xboxu 360 to byla bomba. Jenomže špatná konverze na PC může vše pohřbít a i mistr tesař Bioware se přece někdy může utnout, no ne? První česká recenze odpoví na tyto i jiné otázky natěšených PCčkářů.

Mass Effect - mega-recenze

Vychází nejzářivější hvězda v galaxii. Rozsvítila se u planety BioWare a posouvá styl vyprávění příběhů o světelné roky kupředu při skloubení RPG a lá Knights of the Old Republic s trendy z novodobých stříleček.

Mass Effect 3: Omega - recenze

Vrátit se po řadě měsíců do světa akčního RPG Mass Effect 3 (pokud nepočítám povedené DLC Leviathan) s sebou neslo poměrně velkou míru nostalgie a ještě větší nálož dat stahovaných z Originu. Ale povedlo se, nahrál jsem pozici před misí, z níž už není cesty zpět, a vydal se osvobodit vesmírnou stanici Omega, domov všech gangsterů a dalších pochybných existencí, ze spárů organizace Cerberus. Což je, jak si nejspíše vybavíte, organizace plná lidí, takže na souboje s exotickými druhy monster můžete v tomto DLC zapomenout.

Mass Effect 3: Leviathan - recenze

Mass Effect 3 většinu hráčů 95 % času královsky bavil, aby pak spoustu skalních fanoušků nakrknul kontroverzním koncem. I proto možná určitá skupina hráčů tohle DLC odsoudí, aniž by jej hrála, protože „přece nepřebije ani nevylepší ten hrozný konec.“ No, budiž, jejich boj. Připraví se tím ovšem o pár hodin velmi solidní zábavy, protože Leviathan je povedené rozšíření herního zážitku z ME3.

Mass Effect 2: Arrival DLC - recenze

Arrival je poslední DLC a zároveň epilog Mass Effect 2. Je to však i prolog, či možná jen ryzí intermezzo, před příchodem Mass Effect 3. Teoreticky je to poslední šance zahrát si se svými bojovými soudruhy (žádné rudé konotace). Jenže... Recenzovat DLC je věc nevděčná, protože jen těžko odhadnete míru informací jakou do článku zařadit a určitě se najde někdo, pro něhož to bude málo. Nu, tak tebe (ano, na tebe mluvím) musím obětovat pro dobro většiny, která si nechce nechat vyzradit těch pár dějových zvratů v Arrival. (+5 Paragon)

Mass Effect 3: Citadel - recenze PC verze

Čas zavzpomínat na vybojované bitvy i padlé kamarády, čas popít s těmi současnými před tím, než se vydáte zachránit vesmír. Přesně to mělo nabídnout Mass Effect 3 DLC s podtitulem Citadel společně s další příběhovou misí, která přinese nějaké to střílení a standardní porci rozhovorů. Co se ale ve skutečnosti BioWare podařilo naservírovat, to překonalo veškerá očekávání. S klidným srdcem můžu prohlásit, že jsem snad žádné lepší DLC doposud nehrál.

Tetris Effect – recenze

Už se vám někdy stalo, že jste šli po ulici a přemýšleli, jak pošťákovi přeskládat krabice v dodávce tak, aby spodní řada zmizela? Pokud ano, pak jste pravděpodobně nějakou dobu strávili s Tetrisem. Tento jev, kdy se vám nějaká činnost vryje natolik do života, že ji vídáte i na jiných místech, než je obvyklé, má ve vědeckých kruzích své jméno – Tetris effect. Stejnojmenná hra svým názvem neevokuje jen tento jev, ale i provedení, které ji dělá naprosto výjimečnou. Efekty Tetris Effectu nejsou jenom na efekt. Naprosto vás pohltí.

Dead Effect 2 - recenze

Čeští mobilní vývojáři mají setsakra rádi zombíky. A střílečky. Zatímco Madfinger Games ale sáhli v případě Unkilled po odlehčenější variantě poslepovaných misí, BadFly Interactive se rozhodli pro svázání hráčových aktivit klasickým příběhem. Automaticky se tak nabízí otázka, který z přístupů se nakonec ukázal jako lepší, ale taky zda Dead Effect 2 dokázala vychytat mouchy svého předchůdce.

Dead Effect - recenze české doomovky

Občas je potřeba vykašlat se na inovace, zapomenout na většinu vývoje, kterým prošel žánr FPS, a vrátit se pěkně ke kořenům. Tak nějak nejspíš uvažovali čeští vývojáři z BadFly Interactive, když pokládali základy své střílečky Dead Effect, která loni vyšla pro mobilní zařízení. Jak už se ale stalo zvykem, úspěch hry nakonec vydláždil cestu pro vznik počítačové verze, která vyšla těsně před koncem minulého roku. A jako u většiny podobných konverzí okamžitě nastupuje otázka, zda stojí za to PC verzi téhle doomovky zkoušet, nebo je lepší obrátit se na původní mobilní verzi.

Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure - recenze

Jsou hry, jejichž mechanismy už dávno ztrouchnivěly v křemíkových rakvích a věhlasná jména zavál prach. Neměly se znovu dostat na světlo boží. Až do nedávna tomu tak ostatně bylo a devadesátkové klasiky v klidu prodlévaly pěkně pod zemí. S příchodem Kickstarteru se ale všechno změnilo a vedle žádaných herních návratů se logicky objevují i smutné případy, které spíš ničí pěkné vzpomínky. Jedním z nich je i návrat Texe Murphyho, který po šestnáctileté odmlce dává ve hře Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure definitivní sbohem a jen dokazuje, že doba už opravdu pokročila. 

Unavowed – recenze

„Kde je konec starému dobrému BioWare,“ lamentují často nostalgičtí hráči, kterým chybí příběhové hity dávných let. Mass Effect: Andromeda se jim nelíbil, další Dragon Age je v nedohlednu, mezitím se připravuje multiplayerový hybrid Anthem. Budoucnost silných narativních her plných okouzlujících společníků zkrátka vypadá bledě, aspoň tedy na PC. Nebo možná ne. Záleží, zda jste místo střílení a sekání ochotní klikat na předměty a řešit hádanky. Pokud ano, čtěte dál, protože Unavowed je něco pro vás.

The Movies: Stunts & Effects - recenze

Nejste po návštěvě kina spokojeni s třetími X-Meny? Přetočte si je po svém. Datadisk pro The Movies nabízí víc než schopný nástroj pro tvorbu akčních filmů plných triků a efektů. Konec výmluv, teď je řada na vás.

Dragon Age II - recenze

Hawke to měl od začátku těžké. Přichází s hlasem tam, kde býval němý hrdina, s osobností na místo, které zaplňovala hráčova představivost, s městem místo celého kontinentu. Vzal si velkou část stylu svého bratránka Sheparda z Mass Effectu a to dnešní staromilská společnost, stále v přítmí krčmy vzpomínající na časy, kdy existovala Baldurova brána, nemá ráda. A ještě ke všemu se Hawke prezentuje velmi nešťastným demem, které z něj ukazuje to nejhorší. Politik by z něj byl mizerný. Tedy v reálném světě, protože v Kirkwallu je poměrně... Ale to je na delší povídání. Hlavní je, že Hawke není takový přímočarý nekňuba, jak se mnozí báli a Dragon Age II není akčním znesvěcením svého tradičnějšího předchůdce.

Consortium - recenze

Je to Mass Effect, ale bez velkoleposti. Je to System Shock, ale bez panické hrůzy ze Shodan. Je to Deus Ex s chybějící apokalyptikou. Consortium, jinak také vesmírná odysea vojína Bishopa, vypadá na vskutku netradiční mix tradičních ingrediencí. Z ničeho neopisuje tak okatě, aby dostala nálepku plagiátu, ale zároveň se kvůli tomu těžko identifikuje. Pro marketing existuje snad už jen jeden katastrofičtější scénář. Co může být horší, než že si lidé hru zapamatují jako kopii veledíla? Snad jen to, že si ji nezapamatují vůbec.

Ixion – recenze „Frostpunku ve vesmíru“

Přežije vaše kolonie uprostřed ničeho?

Baldur’s Gate III – průběžná recenze

Jako hrát fakt dobrý dračák

Unrest - recenze

Nebýt Kickstarteru, RPG Unrest bychom se zřejmě dočkali i tak, ale v jiné, mnohem skromnější podobě a dost možná by si jí nevšiml vůbec nikdo. Týmu Pyrodactyl se podařilo namísto původně plánovaných tří tisíc dolarů vybrat rovných pětatřicet. Výsledkem tohoto příběhu, jak se pět nadšenců s malými finančními zdroji pustilo do vysněného projektu, je vynikající a netradiční RPG z prostředí starověké Indie.

Drakensang: Řeka času - recenze

RPG jsou významným hráčem herní scény. Jednou jsou dole, jednou nahoře, ale vždy tu jsou a jejich věrní fanoušci stojí při nich. S každou generací RPG hry prochází vývojem, který odpovídá jak současným herním trendům, tak celkovému popkulturnímu obrazu, který se odráží v herní sféře. Dnešek patří přímočařejším, silně dějovým a film evokujícím kouskům (ať už je to Mass Effect nebo Dragon Age), případně speciálním odnožím, jako jsou například JRPG. Má tedy cenu vydávat v této době tituly, které se drží klasického pojetí RPG žánru? Druhý Drakensang je dostatečně ráznou odpovědí.

Risen 3: Titan Lords – recenze

Vchod do hospody hlídá parchant jménem Moe, o maják se stará mořský vlk Jack, na zadek se vám přilepí ukecaný kopáč Mud a v lese vás klofne ptačí mrchožrout. Ať už ve světě Risen 3 vyrazíte kamkoli, na každém kroku po vás bude pomrkávat sága Gothic a připomínat vám, že tohle je dílo německých veteránů z Piranha Bytes. Ještě aby ne, tady jde totiž opravdu o někdy více a někdy bohužel už méně úspěšný pokus o návrat ke „gothickým“ kořenům a znalci prvních dvou dílů zde zažijí nespočet déjà vu.

Saints Row IV - recenze PC verze

Je skoro až k zamyšlení, jak je možné, že se v tak zběsilé a ujeté herní sérii jako Saints Row objevují mimozemšťané až ve čtvrtém dílu. Když dokážete vymyslet minihru, ve které dáte hráči možnost vymlátit nepřátelský gang s obřím fialovým dildem coby zbraní, jak dalece se vznášíte od myšlenky, mít ve své hře mimozemšťany? Ale ono je to nakonec jedno, teď jsou emzáci tady a po jejich vpádu se nejenže změnila naše planeta, ale ani Saints Row už není, co kdysi.

Evolution GT - recenze

Tvůrci loňského SCAR s automobily Alfa Romeo vás v podobném titulu zvou mezi řidiče GT vozů. Máte zájem o kariéru profesionálního závodníka, okořeněnou o RPG prvky a magický Tiger Effect? Jedno místo je ještě volné.

The Bureau: XCOM Declassified - recenze

E3 2010. Za zavřenými dveřmi mi tehdejší producent Martin Slater ukazuje first-person střílečku s prostým názvem XCOM. Ačkoliv už tehdy byl titul prezentován jako dítě 2K Marin („Od autorů BioShock 2“), Martinův oceánský přízvuk je hlasitou připomínkou toho, že původní koncept vznikl na pracovišti 2K Australia. Počítal s pohledem z vlastních očí, fotografováním, výzkumem technologií na základně… a také s vydáním v roce 2011.

Starbound - recenze

Zatímco herní svět řeší No Man’s Sky, vyšla bez většího humbuku na konci července verze 1.0 jiné podobné hry. Řeč je o Starbound, sandboxovém survivalu, který po pěti letech vývoje konečně v „plné“ verzi servíruje své možnosti širokým masám. Jak si hra stojí z pohledu fanouška sci-fi i žánrově nevyhraněného hráče? A nejde jenom o další obrovskou hru s procedurálně generovaným obsahem, která začne brzy nudit? Na všechno si odpovíme.

Valkyria Chronicles - recenze

Kdyby Valkyria Chronicles byla dívka, kterou jsem potkal někde na večírku a snažil se ji do nejmenších podrobností poznat, utkvěly by mi v mozku tyhle myšlenky: "Je tak krásná... tak zvláštní, zajímavá a zábavná... je tedy trošku hloupoučká." A nakonec "Musím být velmi trpělivý." Valkyria Chronicles je hra, která po svém vydání na PS3 před sedmi lety okouzlila kritiky i hráče. S prodeji už to nebylo tak slavné, ale na původní titul navázala pokračováním pro handheld, mangou a anime. Nedávno si nečekaně našla cestu i na PC, což je pro některé z nás moc dobrá zpráva.

Guardians of the Galaxy - recenze 2. epizody

Tvůrci z Telltale jsou nepoučitelní. Už roky vydávají hry epizodického formátu, už roky jim hráči spílají, že dvouměsíční pauzy mezi epizodami nejsou dobré, a už roky na tom vývojáři nic nemění. Platí to i o jejich nejnovější sérii, která čerpá z marvelovských Strážců Galaxie. První epizody jsme se dočkali v polovině dubna, druhá vyšla na začátku června, téměř o dva měsíce později. Když ji tedy člověk spustí, pomalu už ani neví, co se minule událo. To je přesný opak toho, co by se v éře „binge watchingu“ (sledování několika epizod libovolného seriálu naráz) mělo dít.