Recenze

Dr. Mario World – recenze

Zdánlivě nekonečný počet misí, všechny možné power-upy a hned několik typů měny, plus klasická hratelnost žánru „spoj tři“. Jestli jste potřebovali důkaz, že žijeme v těžké době, tady ho máte – jmenuje se Dr. Mario World. Píše se rok 2019 a proboha živého, Nintendo se rozhodlo v zásadě okopírovat Candy Crush Sagu.

Mario Tennis Aces – recenze

Světoznámý instalatér se pro jednou nevydává zachránit princeznu Peach, ale svého zeleného kamaráda Luigiho, kterého lapila zlomyslná tenisová raketa. Ano, příběh sportovní hry Mario Tennis Aces je přesně takový, jaký od Nintenda očekáváte. To samé platí o zvukových projevech roztomilých protagonistů, skvělé hratelnosti, a bohužel i nedotaženosti v některých důležitých ohledech.

Super Mario Odyssey - recenze

Super Mario Odyssey je typickou hrou od Nintenda. Využívá léty prověřenou a poctivě vycizelovanou herní formuli – skákání přes překážky a řešení drobných logických rébusů. Vybroušený základ je pak dále doprovázen symfonií originálních nápadů, které každých několik desítek minut přinesou něco nového a hráči se na tváři usadí lehce přihlouplý úsměv. Jeho mozkové buňky jsou totiž co chvíli stimulovány k trochu odlišné činnosti a parádně u hry relaxuje. Pokud totiž mluvíme o hraní si a o hravosti obecně, není v současné době ve videoherním průmyslu lepší příklad než Super Mario Odyssey.

Super Mario Run - recenze

Je působivé, nakolik se Super Mario Run daří zachytit kouzlo klasických mariovských eskapád navzdory skutečnosti, že z jejich formulky odebírá několik klíčových složek. Co ovšem obdržíte na oplátku, je návyková mobilní plošinovka ve formě auto runner titulu, kterou lze pohodlně ovládat jednou rukou. Malým škobrtnutím se na cestě nevyhne, i přesto se ale jedná o skvělý debut Nintenda na poli mobilního hraní.

Super Mario Maker - recenze

Když se řekne Mario, představíte si typicky náročné skákání, originální nápady a především perfektní zábavu. Pečlivý design úrovní totiž zajišťuje absolutní ponoření do hry, která pokaždé přijde s něčím novým, zajímavým a neokoukaným. Super Mario Maker na to jde ale obráceně. Dá vám k dispozici všechny dílky skládačky a je jen na vás, jestli složíte úrovně stejně zábavné, jako najdete v jiných dílech série. Jste postaveni před nejtěžší úkol: nejde o to proskákat k cíli, ale navrhnout vlastní zábavnou úroveň.

Mario Kart 8 - recenze

Rachot motorů vytáčených do vysokých otáček, nestvůrka, co na prutu spouští hodiny s odpočtem do startu závodu a třicítka těch nejméně pravděpodobných soutěžících z celého Houbičkového království. Vedle Mario, Peach, Rosaliny, Yoshiho a dalších rolují na start záporáci včetně Bowsera a Waria, aby si užili jízdu plnou zábavy v novém dílu Mario Kart. Vůně benzínu a zničených přátelství už po osmé v řadě láká k zábavnému odpoledni všechny milovníky rychlých kol bez rozdílu věku.

Mario Kart Live: Home Circuit – recenze závodů z vašeho obýváku

Mario se zarazil o kecku, převrátila ho kočka

Super Mario Maker 2 – recenze

Dalo se očekávat, že další hra se jménem Mario v názvu bude naprostá pecka? Dalo. A je to nakonec naprostá pecka? Je. Je to jenom komplexní editor pro hráče, kteří upřednostňují tvoření věcí před jejich hraním? Ani náhodou. Tedy přesně takový editor tu je, ale můžete ho bez obav ignorovat. Super Mario Maker 2 je totiž navzdory svému názvu plnohodnotná singleplayerová plošinovka.

Mario + Rabbids Kingdom Battle – recenze

Mario je zkušeným harcovníkem různých her, ale v taktické tahovce jsme ho zatím ještě neviděli. Známá herní postava zatáhla do téhle žánrové premiéry i několik svých kamarádů, a všichni jejich fanoušci si mohou kolektivně oddechnout. Tvůrci z Ubisoftu totiž se svěřenou látkou naložili s péčí, před kterou se klaní i Šigeru Mijamoto.

Mario Kart 8 Deluxe – recenze

Nepsaným králem subžánru arkádových motokárových závodů je a vždycky byla, i přes leckdy zajímavou konkurenci, série Mario Kart. A její zatím poslední díl Mario Kart 8 se v Deluxe verzi vrací tři roky po vydání Wii U verze na (pořád ještě nové) konzoli Switch. Druhá velká hra Nintenda, kterou chcete na nové konzoli hrát, je stejně jako Switch plná kontrastů. Instantní a přístupná zábava umí prozářit vousatý koncept hratelnosti i v roce 2017, nicméně v ostatních věcech nedokáže držet s dobou krok. Nad hrou každopádně pořád žasnete. Během samotných závodů nad vytříbenou hratelností, zatímco v menu nad řadou těžko pochopitelných rozhodnutí.

Mario Party: Star Rush - recenze

Existuje na světě vůbec něco, co by nedokázal vyřešit italský instalatér? Těžko! Když je nouze nejvyšší a zábava upadá, objevuje se na scéně Mario, aby rozpoutal velkolepou party se všemi oblíbenými i nenáviděnými postavami, a zároveň zachránil spousty hvězd. Vítejte ve světě Mario Party: Star Rush.

Super Mario Maker (3DS) - recenze

Když loni v září spatřil světlo světa Super Mario Maker pro Wii U, snášela se na hru jen chvála. V recenzi od Jakuba Kováře u nás hra dostala devítku, a po světě sbírala jednu cenu za druhou. Logika tak velí, že by se z veleúspěšného titulu mohlo dát vytřískat možná ještě něco víc. Podařilo se uhodit hřebíček na hlavičku podruhé i na 3DS?

Mario Golf: World Tour - recenze

Na letní olympijské hry se vrátí po 122 letech golf. Zarputilí sportovci kroutí hlavou, co že se tahle společenská radovánka cpe na největší sportovní událost roku 2016. Golf už ale není jen elitářskou zábavou. Široká veřejnost k němu již také přičichla, a pojme-li se šikovně, zaujme i totálního golfového analfabeta. Jen se podívejte na Mario Golf: World Tour, které chytlo i mě, člověka, jenž za vrchol golfové zábavy považuje drandění v elektrických kárkách.

Paper Mario: The Origami King – recenze

Mario válí, i když je z papíru

Super Mario 3D All-Stars – recenze

Tři historií prověřené hry na jedné konzoli

Mario & Luigi: Paper Jam Bros. - recenze

Již dlouhá léta platí, že RPG ze světa Super Maria jsou stabilně zábavná a kreativní. Paper Jam Bros. se navíc chlubí kombinováním klasického hopsačkového univerza s tím, které znáte ze hry Paper Mario. Výsledek má tedy potenciál potěšit snad všechny RPG pozitivní fanoušky kníratých instalatérů. A asi nebudu prozrazovat příliš, když řeknu, že se to opět povedlo. 

Super Mario 3D World + Bowser’s Fury – recenze

Pokud máte Switch, měli byste mít i tuhle hru

New Super Mario Bros. U Deluxe - recenze

V herní branži není snad žádná větší jistota než Mario. Jeho nejnovější velká Odysea vyšla předloni a byla takřka perfektní. Nintendo teď sáhlo do nepříliš dávné minulosti a vytáhlo z klobouku 2D Maria z roku 2012, který tehdy vyšel na Wii U, byl skvělý a díky svému nestárnoucímu designu je skvělý pořád. Pod krkolomným názvem New Super Mario Bros. U Deluxe se totiž skrývá velmi elegantní plošinovka s reálným potenciálem zabavit prakticky každého, kdo se nechá.

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions - recenze

Mario, to zdaleka není jen běhání zleva doprava a hopsání na palice hloupých goombů. Mario, to je i závodění v motokárách, sportování na Olympiádách, bojování v rinzích, taktizování s šílenými králíky od Ubisoftu… no a sem tam i nějaké to RPGčkování. Jinými slovy, snad až na krvavé střílečky (a kozí simulátory) vyzkoušel Mario už všechny žánry. A většinou se mu tam i dařilo. Nejnovější RPG s krkolomně dlouhatánským názvem Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser's Minions naštěstí není výjimkou.

Mario + Rabbids: Kingdom Battle: Donkey Kong Adventure – recenze

Zamíchat legendárního zlo potírajícího instalatéra, šílené králíky a tahovku ve stylu XCOM vypadalo zpočátku jako pořádně šílený nápad. Jak jsme se ale dozvěděli v září loňského roku, šlo o šíleně dobrý nápad. Mario + Rabbids Kingdom Battle, přístupná strategie, která mísí taktickou hratelnost s humorem, si získala srdce nejen Adama Homoly (recenze), ale skoro všech v redakci. K původně oznámeným drobným rozšířením se po celosvětovém úspěchu přidalo rovnou celé nové dobrodružství s Donkey Kongem.

Mario & Sonic at the Rio 2016 Olympic Games - recenze

Virtuální sportování je ideální zábavou na večírky, kdy se osazenstvo vyvalí do křesel před televizi s pivem v jedné a brambůrkami v druhé ruce. Menší revoluci kdysi přineslo Wii, které lidi vyhnalo z křesel aspoň do vzpřímené polohy (tedy aspoň do chvíle než jste přišli na to, že tenis se dá hrát v pohodě i ze sedu). Mario a Sonic nicméně v Riu na pohybové ovládání na rozdíl od minulých dílů zcela zapomínají a vrací se ke klasickému ovládání pomocí tlačítek a analogů nebo D-Padu. Koncept ale zůstává stejný jako v předchozích hrách - jde o sbírku nepříliš náročných miniher, které mají za cíl pobavit bez rozdílu věku, pohlaví nebo herních preferencí.

Mario Tennis Open - recenze

Tenis je pro Nintendo rozhodující sport. Právě on totiž nejlépe ukázal možnosti Wii a celý balík sportovních her pak neskutečně pomohl tomu, aby se konzole od Nintenda dostala málem do každé domácnosti. Stejný sport se teď dostává i na 3DS a samotné oznámení zrovna epické ovace nevyvolalo. Přeci jen jde o handheldovou hru a nikdo od ní revoluci neočekával. Když ale kníratý instalatér pozve všechny své přátele, nepřátele, ex-milence princezny Peach a další postavy ze svého světa, bývá z toho solidní mejdan.