Recenze

Just Cause 4 - recenze

V Just Cause 4 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň. Pokud jste požehnáni sloní pamětí, všimli jste si, že krom čtyřky v názvu jsem identickými slovy otvíral recenzi předchůdce před třemi lety. Lacině jsem si tak ušetřil námahu s vymýšlením úvodu. Jenže když mohou vývojáři recyklovat svou vlastní tvorbu a předložit v podstatě to samé, jen s jiným pořadovým číslem, proč bych nemohl já?

Just Cause 3 - recenze

Hrdina stojící na letící Cessně, raketomet v ruce, nalétávající helikoptéry, ocelová bouře rotačních kulometů. Krkolomný seskok padákem, honička vojenských vozidel, nájezd nepřátel na sídlo, exploze buší do činelů všude kolem. Takhle vypadá první mise v Just Cause 3. Hra naznačí hned z kraje, co od ní zhruba čekat. Rej destrukce a akrobatické kousky, ze kterých musí Isaac Newton rotovat v hrobě jak plynová turbína. Buďme ale upřímní, výše uvedený popis však sedí nejen na úvodní seznámení s šílenstvím hry, ale rovnou i na všechny ostatní mise. V Just Cause 3 budete ničit, rozmetávat, pustošit, rozbíjet, bořit, odstřelovat, rozstřelovat, přejíždět, detonovat, demolovat, odpalovat, střílet a nakonec ještě trochu likvidovat. Nic víc, nic míň.

Just Cause - mega-recenze

Bůh stvořil svět za 7 dnů, Rico Rodriger dokáže za 7 dnů svrhnout prezidenta. (R)evoluce vypukne v karibském státečku, ale zajistí nejrozlehlejší herní prostředí a šikovná pohybovadla, aby stanul po bok GTA/Far Cry?

Renegade Ops - recenze

I obyčejná tuctová střílečka se za určitých okolností může stát neuvěřitelně zábavnou a pořádně adrenalinovou hrou. Tvůrci Just Cause si prostě řekli, že si zkrátí čas nějakou staromilskou izometrickou adrenalinovou akcí a vytvořili Renegade Ops - nejzábavnější titul upadajícího žánru za posledních několik let.

Far Cry 6 – recenze

Už je tady zase

King's Quest - recenze 2. epizody

Grahama jsme před několika měsíci opouštěli, když zvítězil v turnaji a stal se rytířem na dvoře daventrijského království. Roh postele kmeta Grahama už si s nedočkavým svitem v očích zabírá vnučka Gwendolyn. Chystá se další příběh a dědeček ji opět přivede k úžasu svým poutavým vyprávěním, vtipným i vážným, veselým i zachmuřeným.

Gravity Rush Remastered - recenze

V červnu uplynou rovné čtyři roky od chvíle, kdy se naivní blondýnka Kat objevila na handheldu PlayStation Vita, a jako gravitační královna získala srdce nejednoho příznivce ujetých japonských videoher. Vzhledem k vágnímu závěru očekávali fanoušci brzké vydání druhého dílu, ale k tomu má nakonec dojít až v letošním roce pro PlayStation 4. Není tedy divu, že se Japonci rozhodli na poslední chvíli oprášit původní titul a vydat jej na hlavní „soňácké“ platformě, jak je tomu poslední dobou zvykem. Práce na portu se ujala stejná banda z Bluepoint Games, která v loňském roce zazářila s předělávkou třídílného dobrodružství Nathana Drakea, a tak máme co do činění s precizním remasterem. Nedostatky původní verze však logicky zůstávají i ve verzi konzolové.

Mercenaries 2 - mega-recenze PC verze

Zinscenování převratu ve Venezuele nikdy nebylo tak zábavné. Aneb jak šílený Švéd svou zadnici pomstít musel... + JAK OTRÁVIT PC HRÁČE?

Far Cry 3 - recenze PC verze

Nejhorší věc na Far Cry 3? Až příliš často nevíte, jestli chcete být účastníkem událostí, nebo spíš jejich divákem. Oboje je zážitkem samo o sobě. Ano, jako Jason Brody máte za úkol zachránit na tropickém ostrově přátele z rukou pirátů, jenže při tom narazíte na neočekávané situace, které s příběhovou linií vůbec nesouvisí. Prostě se jen tak dějí a odvádějí pozornost.

Rage 2 – recenze

Je v pořádku, když doutník chutná jako doutník. Stejně tak je v pořádku, když se ve střílečce jenom střílí. Nepotřebujeme vanilkové doutníky a FPS řežby s přes koleno lámaným přesahem do jiných žánrů. Pokud se hra zaměří na jedinou věc, je pak samozřejmě nutné, aby byla zpracovaná bravurně, ale z konceptuálního hlediska to problém není. Něco podobného by bývalo slušelo Rage 2. Jenže ta se bohužel vydala jinou cestou – tvůrci vzali velmi povedenou akci a obalili ji zbytečným, obtěžujícím balastem.

Saints Row - mega-recenze

Na ulicích už zase není bezpečno. Kradou se televize, znásilňují důchodkyně a zelinář Jimmy na rohu ulice má ve výloze díry po .45 rodeu. A když se do toho vložíte vy, na policejních stanicích nepřestanou drnčet telefony...

Far Cry 5 – recenze

Hodnotit většinu nových her od Ubisoftu je zapeklitý oříšek. Ať už zahalení v kápi šplháte na osmdesátou věž, nebo s kulometem a raketometem osvobozujete stý padesátý nepřátelský tábor, vždycky to bývá zábava – jenže taková povědomá. Kdyby tyhle hry existovaly ve vakuu, kdyby je nebylo možné přirovnávat k jejich předchůdcům, nejspíš by pravidelně vyhrávaly ocenění za nejlepší hru roku. Ovšem takové vakuum neexistuje, a porovnávat se musí i v případě Far Cry 5.

Forgotton Anne – recenze

„Na světě je tolik věcí, které nepotřebuji,“ pravil kdysi Sókratés a inspiroval tím nejen Díogena, ale dost možná i dnes velmi populární minimalismus. Lidí, kteří už nechtějí být otroky svých věcí, je dnes spousta nejen mezi městskými liberály bez hypoték, zato s avokádovým toustem. Ale co když je to naopak? Co když naše věci nechtějí být našimi otroky, a ten telefon, o kterém se domníváte, že vám ho kdosi odcizil, prostě jen nehodlal nadále trpět neustálé doteky vašich nenechavých prstů?

Katamari Damacy REROLL – recenze

Doba před patnácti roky byla pro hráče velice přínosným obdobím. Svoji zásluhu na tom nese hlavně obrovská popularita konzole PlayStation 2 od Sony, která se i v našich končinách těšila nesmírné oblibě a kdo ji sám neměl, určitě na ní minimálně hrál u kamaráda. Díky tomu se i u nás objevovaly tituly všech možných žánrů a dříve neslýchaných konceptů. A to nás přivádí ke Katamari Damacy REROLL.

Far Cry 2 - exkluzivní recenze

Afrika. Kolikrát jste v ní byli a kolikrát se do ní ještě podíváte? Dost bylo ježdění prstem po mapě, je čas zabalit spacák, sirky, prášky proti malárii a pořádný kus odvahy. Lov Šakala začíná, POUZE NA TISCALI.

Bury Me, My Love – recenze

Většina her pojednávajících o daleké, strastiplné cestě plné nebezpečí, příkoří a zrady vám dá do ruky meč nebo pistoli. Bury Me, My Love si vystačí s mobilním telefonem, a dokonce na tu cestu ani nepošle vás. Vy zůstanete sedět pěkně doma ve válkou zpustošené Sýrii, zatímco vaše manželka se snaží dostat do Evropy, kde na ni snad nebudou z letadel padat bomby. Je to občas smutný, občas veselý, celou dobu lidský příběh.

Ghost Recon Wildlands - recenze

Další otevřený svět jak podle kopíráku? Pěkný na pohled, ale prostý invence, bez hlubších vrstev a propracované hratelnosti? Ano i ne. Kvalita zábavy v Ghost Recon Wildlands se přelévá od průměru až k vynikajícím zážitkům v závislosti na tom, jaký zvolíte přístup a hlavně, zda se do ni pustíte sami, nebo s přáteli.

Dance Central - recenze

S děravou výmluvou, že by to kolidovalo s mým zaběhnutým tréninkovým programem, jsem se na střední vyhnul tanečním. Teď to draze kompenzuji se sestřičkou, která mile prohlásila, že jestli ji na maturitním plese nevyzvu k tanci, tak mě tam ani nepozve. Jinými slovy: k vykrucování v rytmu hudby jsem nikdy moc nepřičichl, třebaže oku mému lahodí velice a tradičně těm šikovnějším na parketě závidím. A možná právě proto si mě taneční záležitost Dance Central od Harmonixu tak získala.

Holy Potatoes! We’re in Space?! - recenze

Neohrožená posádka vesmírných brambor, dýní a jednoho pórku úspěšně procestovala celou galaxii. Obešlo se to bez traumat, cestou jsme zničili několik lodí prohnaných Mrkváčů. Hlavně se ale našly kosmické zahradnické nůžky a moje posádka si zdárně prostříhala cestu až k Šípkové Růžence, která hned po mém odletu proměnila v uctívačku lovecraftovských Prastarých. A dál to začíná být lehce matoucí.

Sniper: Ghost Warrior - mega-recenze

Asi jste čekali jen další příšernou budgetovku od polských City Interactive, kteří jsou jimi neblaze proslulí. Jenže chyba lávky, přátelé, odstřelovač se může měřit i s Crysis! PRVNÍ ČESKÁ RECENZE

Scarface - recenze

Pamatujete na Tonyho? Kubánskýho kápa, co to schytal do zad během přestřelky ve svý naleštěný rezidenci? Teda, alespoň se to říká. Podle jinejch informací je pořád naživu a naštvanej. Hrozně naštvanej!

Il-2 Sturmovik: Eastern Thunder <font size=1>- recenze</font>

Pro všechny, kteří už dolétali všechny mise v Il-2 Sturmoviku a rádi by si zkusili něco komplexnějšího, tu je přídavek Eastern Thunder s novými kampaněmi za ruskou a německou stranu z východní fronty.

Capitalism II - recenze

Žánr hospodářských simulátoru nemá moc příznivců a vývoj takových her se ani moc nevyplácí, ale teď tu máme pokračování jedné z nejlepších her z této kategorie - Capitalism II od Trevora Chana.

Spider-Man – recenze

Hry s pavoučím mužem v hlavní roli mají opravdu dlouho trvající tradici. Vždyť úplně první se objevila už v roce 1982 na Atari 2600. Za tu dobu se u série vystřídalo nespočet studií, která se postarala o více či méně kvalitní tituly. Jen malá část z nich zaznamenala vyšší než nadprůměrná hodnocení. A i po opravdu nepovedených kouscích (třeba poslední z roku 2014) se najde studio a vydavatel, kteří věří, že to udělají mnohem lépe. A letos se to konečně povedlo.

Boogie - recenze

Zavrť se, zaspívej, sestříhej! Motto slibné taneční hry od EA slibuje pořádný mejdan pro odvázané přátele. Způsobí vám na Silvestra extázi nebo opici?

Shellshock 2: Blood Trails - recenze

Znovu jste zváni do vietnamského pekla, kde se pokusíte přijít na kloub tajemnému nákladu. Způsobuje totiž mutaci vojáků obou stran na krvelačné a nemyslící bestie, což ústí v nejbrutálnější střílečku současnosti.

Contract JACK - recenze

Herní série No One Lives Forever se zcela jistě zapsala mezi nezapomenutelné tituly a z její slávy se nyní snaží těžit další střílečka, ve které je sličná Cate nahrazena tvrdým nájemným vrahem Jackem.