Recenze
Like a Dragon: Infinite Wealth – recenze Yakuzy na Havaji
24. 1. 2024
|
Šárka Tmějová
Aloha a sajonara!
Rez Infinite - recenze PC verze
8. 9. 2017
|
Ondřej Švára
Rez Infinite je arkáda, jakou si nespletete. Možná snad jen s loňskou verzí téže hry pro PlayStation 4, s devět let starou HD verzí pro Xbox 360 nebo s originálem z roku 2001 pro Dreamcast a PlayStation 2. Unikátní herní zážitek nese rukopis designéra Tecuji Mizugučiho, který je blázen do tanečních rytmů a alternativní grafiky, a podle toho také moderní Rez Infinite zní a vypadá. Je to hra, ve které audiovizuální zážitky znovu předčily hratelnost, což je velký trumf, ale zároveň i malé prokletí.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
9. 11. 2016
|
Vilém Koubek
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
BioShock Infinite - recenze
25. 3. 2013
|
Lukáš Grygar
Povím vám příběh, jeden z mnoha. Necelé dva roky nazpátek jsme na Gamescomu dělali rozhovor s Kenem Levinem. Pavel Dobrovský a já, dvě paka z Level TV, ale taky dva hráči, kteří byli vůči zpovídanému v nefér pozici: Pavel skrze svou lásku k podmořskému Rapture, já zase pro desítky hodin, strávených na palubách kosmických lodí Von Braun a Rickenbacker. O čem si povídat s člověkem, který je zodpovědný za druhý System Shock?
Disney Infinity - recenze
24. 9. 2013
|
Lucie Jiříková
V každém člověku dříme malé dítě. Pokud tomu nevěříte, zkuste si koupit startovní balíček Disney Infinity. Při jeho rozbalování se budete cítit jako o Vánocích. Ne o loňských Vánocích, ale o bezstarostných Vánocích, které jste prožívali v dětství.
Strike Suit Infinity - recenze
4. 7. 2013
|
Vilém Koubek
Vesmírná střílečka Strike Suit Zero měla mnoho potenciálu, který však tvůrci nevyužili. V podstatě by se dalo říct, že hra působila, jako by si její vývojáři ukrojili příliš velký krajíc vesmírné akční arkády, který se jim nepovedlo dost dobře sežvýkat. V případě Strike Suit Infinity proto zvolili jiný přístup. Hru zbavili veškerého zbytečného pozlátka, osekali z ní, co mohli a nechali prakticky jen základní hratelnost. Pomohlo to?
BioShock Infinite: Burial at Sea - recenze druhé epizody
18. 4. 2014
|
Lukáš Grygar
Pro všechno to drama, provázející Irrational Games v posledních měsících, člověk pomalu zapomíná, že to byla firma, která nedělala špatné hry. A pro všechny rozbory a inspirativní kritiky poslední z „velkých“ her, které studio dalo dohromady, člověk pomalu zapomíná, na jak výjimečném základě celá série BioShock stojí – a padá. Přehnaná introspekce? Druhá epizoda rozšíření Burial at Sea je patrně tím posledním, co minimálně v této éře z BioShocku uvidíme. A tým fantastických herních řemeslníků kolem Kena Levina v něm uzavírá oblouk zpátky k startovnímu bodu nepravděpodobného bestselleru.
BioShock Infinite: Burial at Sea - recenze první epizody
17. 12. 2013
|
Lukáš Grygar
Pokud jste nehráli a hlavně nedohráli BioShock Infinite a máte to v plánu, čtete odtud dál na vlastní nebezpečí. O první části dvoudílného DLC Burial at Sea nemá valného smyslu mluvit bez znalosti jádra celého původního příběhu. Když nevíte, kdo jsou Booker a Elizabeth a jakou roli v osudu létajícího města Columbia sehráli, postrádá pro vás Burial at Sea jakýkoli smysl a následující řádky vám případný zážitek z Infinite jenom a pouze zkazí. Vaše volba.
GODS: Lands of Infinity CZ - recenze
2. 2. 2006
|
Redakce Games.cz
Trochu připomíná starý dobrý Ishar, na nic zvláštního si nehraje, ke klasické fantasy zápletce přidává taktické boje, obchodování i alchymistické kejkle a docela příjemně odsýpá. Co je to? Slovenské RPG ze staré školy
Best of iPad - Infinity Blade, Real Racing 2 HD, Fruit Ninja HD
24. 4. 2011
|
Karel Klein
Jelikož se z iOS hraček pomalu ale jistě stala plnohodnotná herní zařízení, rozhodli jsme se pro vás připravit pravidelnou rubriku, v níž pokaždé shrneme několik námi vybraných a zajímavých titulů. Všechny budeme recenzovat na momentálně nejvýkonnějším jablečném přístroji iPad 2 tak, abychom měli jistotu, že hry otestujeme na 100%.
Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name – recenze
8. 11. 2023
|
Šárka Tmějová
Agentský spin-off Yakuzy
Gone Home - recenze
7. 9. 2013
|
Pavel Dobrovský
V prvním odstavci upneme Gone Home do svěráku faktických informací, aby následné popisování nepopsatelného nebylo pomíjivé jako letní vánek. Mladé studio Fullbright zatím neudělalo ani jednu hru. Fakt. Mezi čtveřicí členů najdeme vývojáře BioShock Infinite a DLC Minerva’s Den pro BioShock 2. Fakt. Společně s Dear Esther jde o hry určující směřování Gone Home. Fakt.
Jamestown: Legend of the Lost Colony – recenze
5. 11. 2011
|
Marek Král
Rok 2011 a já si u střílečky poprvé v životě postesknu: „Je to boží! Jen mě mrzí, že až tohle odehraju, už se do světa Jamestownu nikdy nedostanu. A je to taková škoda! Tolik nevyužitého materiálu; těch možných příběhů; kolik ztvárnění by se dalo na tenhle skvělý svět vymyslet!“ Jenomže stesk se musí potlačit, poněvadž stejně nikam nevede, pak sestoupit zpátky na zem a jen tiše doufat, že BioShock Infinite či Dishonored se možná… možná podaří přiblížit divokým představám, jaké se mi hlavou – v případě Jamestownu – honí.
Zoo Tycoon - recenze
16. 12. 2013
|
Lucie Jiříková
V posledních letech mě dětské hry stále dokola vedou k úvahám, zdali mají lidé z herní branže všech pět pohromadě. Dětských her je málo, přestože se jedná o obrovský trh, který nabízí možnost nadprůměrných výdělků. No a když už se jednou (k velké radosti rodičů) nějaká ta primárně dětská hra urodí, najdeme v ní tolik nesmyslů, že je pro mladší hráče prakticky nehratelná. Podobný osud potkal Disney Infinity, Epic Mickey 2 a bohužel se nevyhnul ani Zoo Tycoonu.
Call of Duty: Advanced Warfare - recenze
16. 11. 2014
|
Daniel Kremser
Už v recenzi singleplayeru jsem důrazně naznačil, že letos se Call of Duty vrací v překvapivé výborné kondici. A to samé můžu říct i o multiplayeru, který skvělým způsobem spojuje novátorství Sledgehammer Games a tradiční pojetí moderního válečnictví po vzoru Infinity Ward. Návrat tedy slaví nejen v nedávné době zapomenuté prvky nebo herní módy, ale spolu s nimi se k hráčům dostává i svěží moderní řežba, která hráčům téměř jistě vystačí na celý další rok.
Bright Memory – recenze glorifikované demoverze na novém Xboxu
10. 11. 2020
|
Pavel Makal
Dema by měla být zadarmo
A Story About My Uncle - recenze
4. 8. 2014
|
Lukáš Grygar
Je několik věcí, které dělá A Story About My Uncle špatně, a jednou z nich je úvod. Chce vyprávět okouzlující příběh o strýčku vynálezci a jeho záhadném zmizení, a chce ho po vzoru Princezny nevěsty podat stylem vyprávění otce svému dítěti. Jenže hře trvá, než vás tím vyprávěním zaháčkuje. Jak umí některé hry vyvolat v hráči okamžité sympatie, tak A Story About My Uncle vyvolává v prvních minutách spíš opak.
Skylanders Imaginators - recenze
21. 12. 2016
|
Pavol Buday
Na hrách jako Skylanders člověk vyrůstá. Hráči stárnou, hry nedospívají. Ti, co začínali s figurkami zachraňovat magickou zemi Skylands, dnes už určitě střílejí nepřátele v Battlefieldu nebo se noří do světů s propracovanějšími systémy a plní náročnější úkoly. Člověk by řekl, že kouzlo přeměny fyzických hraček do virtuálního světa pokládáním na plastový portál vyšumí do ztracena jako další z trendů. A po saturaci trhu se pod takovými tituly slehne zem. Druhá krize „plastového vybavení“ pro videohry se ale zatím nekoná, i když série Disney Infinity už do ringu vhodila bílý ručník. (Článek původně vyšel v 269. čísle magazínu LEVEL)
Homefront - PC recenze
22. 3. 2011
|
Dan Vávra
Když se něčeho prodá patnáct milionů kusů, tak to by bylo, aby to všichni nechtěli zkusit taky. Homefront je další z řady titulů snažících se přiživit na úspěchu Call of Duty, tentokrát ze stáje THQ. Posledních pár pokusů o CoD killer nám ovšem ukázalo, že trumfnout Infinity Ward není žádná sranda a nedaří se to moc ani samotnému Activisionu. Jak si s tímhle úkolem poradili v relativně neznámém a mladém týmu Kaos Studios?
Severed - recenze
9. 10. 2016
|
Jan Hrdlička
Jestli Severed něco nezapře, pak je to rukopis svých tvůrců. Studio DrinkBox má na svědomí výbornou akční skákačku Guacamelee! a v případě Severed znovu dokázalo přijít s obrazem originálního světa, který se po vizuální stránce zakousne do paměti, je silně bizarní, současně ale nádherný a až do úplného konce tajuplný. Tenhle novodobý dungeon crawler ostatně udivoval svým vzhledem už na displeji PS Vita a nedávný přesun na mobilní platformy mu na atraktivitě neubral. Zato však na povrch vyplavaly nedodělky v oblasti herní náplně, na mobilech a tabletech snáze pozorovatelné. Vinou toho se cesta napříč hrou bohužel stává o něco všednější záležitostí.
Battlefield 2042 – recenze nejhoršího Battlefieldu moderní éry
23. 11. 2021
|
Pavel Makal
Když je recenzování utrpením
Call of Duty: Black Ops (multiplayer) - recenze
17. 11. 2010
|
Dan Vávra
Když jsme nedávno recenzovali Medal of Honor (singleplayer, multiplayer), řada čtenářů suše konstatovala, že si raději počkají na Black Ops, který bude tou letošní správnou volbou v žánru FPS. Soudě dle recenze singleplayeru od Martina Bacha, se nedočkali. Napraví online část nejprodávanější střílečky všech dob hráčům chuť ze singlu, nebo se také jedná o podprůměrný pokus navázat na předchozí úspěchy Infinity Ward?
Call of Duty: Modern Warfare III – recenze ostudné singleplayerové kampaně
9. 11. 2023
|
Pavel Makal
Tak takhle ne
The Last Guardian - recenze
6. 12. 2016
|
Jan Olejník
Rok 2016 je plný překvapení, milých i nemilých. Kdo by to byl čekal, že s rozestupem jen pár dnů se dočkáme hned dvou her, na jejichž dokončení se čekalo téměř celou dekádu. Final Fantasy XV dopadla nadmíru dobře, o to zajímavější je podívat se i na příběh malého chlapce a jeho neobyčejného zvířecího parťáka. Jen se obávám, že The Last Guardian nebude patřit k těm milým překvapením.
Underrail - recenze
1. 3. 2016
|
Jan Vrobel
Dnes má hráč k dispozici tak pestrou nabídku, že se na ni občas dívá přezíravě jako třikrát dokola pozvracený římský hedonista na další chod stejků z anakondy, nadívaných bio olivami. Hernímu průmyslu se stalo to samé, co dříve hudebnímu - dnes může dát do kupy hru takřka každý. Zvyšuje to roli herních médií, která mohou (měla by!) zahlcenému hráči pomoci se v tom všem zorientovat. Jedním z trendů v soudobé pestré nabídce je výrazný segment hardcore RPG her, jejichž tvůrci křísí dávné modly z počátku a průběhu devadesátých let minulého století, často vyzbrojeni světonázorem, že někdy kolem roku 2000 se vývoj her podělal. Proto je třeba (prý) RPG systematicky vracet tu k odkazu starých dungeonů (třeba Legend of Grimrock), tam k izometrickým hrám běžícím na Infinity enginu (např. Pillars of Eternity) a jindy zase k hutným postapokalyptickým jízdám na bázi Falloutu. Právě do posledně jmenované kategorie patří Underrail od srbské party nadšenců známé jako Stygian Software. A co na jejich počin říct? Někdy to vyjde, jindy ne. Grimrock i Pillars of Eternity se hrály jako pohádka, naproti tomu Underrail od vás potřebuje mnohem víc spolupráce.
Crash Bandicoot 4: It's About Time – recenze návratu slavného bandikuta
14. 10. 2020
|
Pavel Makal
Hrdinný vačnatec opět zachraňuje svět. Tedy světy
République - recenze 1. epizody
8. 1. 2014
|
Pavel Dobrovský
Krčí se v koutě, schovaná za recepční stolek. V kapse ji tlačí Šarlatové písmeno od Hawthornea, v dlani žmoulá poslední pepřový sprej. Prizrak (to není chyba, nýbrž pojmenování stráží) se blíží, očima těká na všechny strany. Pátrá. Ví to ona, vím to já. Neuroticky se na ně dívám z několika bezpečnostních kamera a hledám cokoliv, čím bych upoutal prizrakovu pozornost. Nechci, aby jí našel. Sice by se pepřákem ubránila, ale to by znamenalo, že proti dalšímu prizrakovi bude bezmocná. Nechci, aby Hope odvedli zase do vězení. Už v jednom je a já jí pomáhám uniknout. V République jsem její digitální anděl strážný zakletý do bezpečnostních kamer a nesmím ji zklamat.