Recenze

Men of War: Assault Squad 2 – Cold War – recenze

Když se řekne studená válka, řada hráčů si určitě vzpomene na skvělou příběhovou RTS World in Conflict či novější sérii Wargame od Eugen Systems – obě tyto značky dokázaly, že může jít o vynikající strategickou tematiku. Série Men of War si díky svým nepochybným kvalitám o takové zasazení přímo říkala. Minulý díl, Men of War: Assault Squad 2, byl sice poněkud rozporuplný, ale nakonec se německým Digitalmindsoft vcelku povedl. Takže se v případě Cold War není čeho bát… nebo ano?

Arma 3: Global Mobilization - Cold War Germany – recenze

Arma 3 od svého vydání v roce 2013 ušla dlouhou cestu a i když se zdálo, že se po loňském vydání DLC Tanks přiblížila ke konci svého životního cyklu, opak se ukázal pravdou. Bohemia Interactive se v půlce dubna vytasila s oznámením nového DLC Global Mobilization, které se zároveň stalo prvním oficiálním third party dodatkem pro třetí Armu.

Cold War - recenze

Matthew Carter není vládním špiónem ani nedisponuje dálkově ovládanými kapesními helikoptérami, takže se musí při výpravě do SSSR spolehnout jen na váš důvtip, právě díky čemuž se tato česká hra stává přitažlivou.

Cold War Conflicts - recenze

Cold War Conflicts je realtimová strategická hra, která využívá engine už postarší hry Sudden Strike 2 stejného ražení, ale narozdl od ní se vše odehrává během korejské a izraelsko-arabské války v letech 1950-1973.

Codename Panzers Cold War - recenze

Přinést na poli válečných strategií něco nového není zrovna lehké. Pokračování zavedené série to zkouší alespoň s fiktivním konfliktem za Studené války.

Vambrace: Cold Soul – recenze

Vambrace: Cold Soul se už od prvního pohledu nesnaží zapřít svou inspiraci v Darkest Dungeonu. Zmíněné hře se podobá hratelností a místy i vizuálním stylem. Oproti svému vzoru je však mechanicky jednodušší, méně promyšlená a bohužel také ne zrovna extrémně zábavná.

Total War: Pharaoh – recenze povedené starověké strategie

Zapřahejte válečné vozy, začíná boj o faraonskou hučku

The Great War: Western Front – recenze zákopového Total Waru

První světová, jak jste ji ještě nehráli

Cold Fear - recenze

Venku je počasí, že by psa nevyhnal, ale tvrdí chlapi z pobřežní stráže musí nazout gumáky, zapnout větrovku, pozřít pár tablet kynedrilu a vzhůru na rybářskou loď, kde už se tetelí paraziti a zombíci z hororu Cold Fear.

In Cold Blood

In Cold Blood - recenzeAutor:XentarPublikováno: 8.listopadu 2000• Den první Místo: ...

God of War Ragnarök – recenze

Severská mytologie pro starší a pokročilé

Total War: Warhammer III – recenze

Trilogie završena – triumfálně

Total War: Rome Remastered – recenze

Renesance, nebo pád Říma?

God of War – recenze PC verze

I napodruhé obrovská pecka

Cold Zero: The Last Stand - recenze

John McAffrey se dostal pod tlak hned dvou mafiánských organizací a cesta ven je dlážděná krví padlých. Pomůžete mu přes ni přejít v překvapivě zábavné a originální směsici žánrů od JoWoodu?

God of War – recenze

Se ztrátou milovaného člověka se každý z nás vyrovnává jinak. Někdo se uzavře do sebe, někdo odcestuje do dalekých krajin a někdo pocítí zoufalou touhu vylít si zlost na všem a na všech okolo. Z předchozích zkušeností by se dalo předpokládat, že v případě zuřivého řeckého boha války Krata to bude ta poslední možnost. Ovšem, časy i bohové se mění. A u notně vyčpělého tématu původních God of War v nové hře naštěstí k lepšímu.

Total War: Warhammer - recenze

Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.

Total War: Attila - recenze

Přicházejí zlé časy. Moc Římské říše se hroutí, kolébka civilizace je na pokraji kolapsu. Na severních hranicích se usazují germánští přistěhovalci a císaři nemají dost síly, aby jim v tom zabránili. Zimy jsou stále chladnější, jídla čím dál tím méně. A na východě se zvedají temná mračna rozvířeného písku. Vytí vlčích smeček je přehlušeno dusotem koňských kopyt. Na křídlech větru se ženou houfy jezdců a je jich nepočítaně, víc než listí ve hvozdu. Jejich hlasy jsou jako skřípot nehtů o kámen, jejich tětivy zpívají píseň smrti. A v čele stepní hordy cválá on. Člověk, zplozenec chaosu nebo sám ďábel. Attila, Bič boží. Zkrátka a dobře, Total War: Attila je tady!

War, the Game – recenze

Žádný příběh, žádné komplikace, žádný problém. Podobně se prezentuje minimalistická válečná hra War, the Game. Hrst principů se v ní měla snoubit se sáhodlouhými možnosti, jak dát nepřátelům na budku. Mělo zkrátka jít o titul, co vyrazí dech všem, kterým před lety učaroval DEFCON. Výsledkem je ale hra tak legračně nepovedená, že je nutné varovně zvednout prst a ťukat s ním do klávesnice tak dlouho, dokud nedojde k napravení křivdy páchané na peněženkách hráčů, co touží po tak trochu jiných strategiích. 

Total War: Three Kingdoms – recenze

Vývojáři z Creative Assembly si rok za rokem, hru za hrou připravovali půdu na opravdovou změnu. Zkoušeli nové mechaniky, testovali, jestli bude jejich strategicko-taktická, tahově-realtimová struktura fungovat ve fantastickém prostředí stejně dobře jako v tom historickém. A kulminací jejich práce je Total War: Three Kingdoms, nesmírně sebejistá hra plná vynikajících nápadů, které většinu času fungují a nikdy se úplně nesesypou. Tohle je Total War 2.0.

Total War: Warhammer II - recenze

Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete. 

Ultimate General: Civil War - recenze

Manassas, Shiloh, Antietam, Chancellorsville, Fredericksburg, Chickamauga či Gettysburg. To jsou jen některá z dlouhého výčtu míst, nesmazatelně vepsaných šarlatovým inkoustem do kroniky nejkrvavějšího konfliktu amerických dějin. A ať už jsou vaše sympatie na straně Yankeeů v modrém, nebo rebelů z Dixielandu, tato strategická simulace legendárního konfliktu Jihu proti Severu zaručeně potěší srdce nejednoho klávesnicového generála. Dynamická kampaň vám umožní tažení v čele vojsk konfederace či unie napříč celým obdobím americké občanské války. Tady to znamená účast ve více než padesáti provázaných historických (a hypotetických) bitvách, přičemž řada z nich je přístupná i v samostatných scénářích.

Gears of War 4 - recenze

Popravdě řečeno jsem se Gears of War 4 bál. Kromě toho, že jsem měl po páté vstoupit do stejné řeky, mi přišlo, že je celý herní systém zastaralý. „Schovej se za bednu, všechno vystřílej, přesuň se dál, schovej se za kamenný kvádr, všechny vystřílej, přesuň se dál...“ Kdysi vlajková loď Xbox 360 s tímto systémem v současné generaci stříleček opravdu připomíná dinosaura. Ale takového, který dokázal oklamat evoluci, a nabízí kvalitní zábavu ve dvou zcela rovnocenných složkách – kampani a multiplayeru.

This War of Mine - recenze

Válka je, když se namísto dveřmi vracíte domů dírou. Dokud se ale žije, naděje zůstává s vámi a This War of Mine je simulací právě takového stavu bytí. Netradiční herní dílo od 11 bit studios ukrývá pod svým šedočerným havelokem zajímavou směs zkoumání lokací, managementu zásob a především zcela nový pohled na válečný konflikt. Sledování války očima obyčejného člověka přináší zvláštní druh atmosféry, které je v herním archivu jako šafránu. 

A Total War Saga: Troy – recenze

Vypadalo to na průšvih… a ono ne!