Recenze
Aliens: Dark Descent – recenze vetřelčího překvapení
23. 6. 2023
|
Pavel Makal
Maminka říkala, že žádné skutečné příšery neexistují. Ale tady jsou
Stranded: Alien Dawn – recenze komplexní strategie
3. 6. 2023
|
Dominik Valášek
Ještěže jsou ty cizí planety tak vlídné
Aliens Go Home Run - recenze
16. 2. 2017
|
Ondřej Švára
Vetřelci a baseball, to je vážně prapodivné spojení. Jenže v retro arkádě Aliens Go Home Run úžasně funguje. Asi proto, že ani o jedno, ani o druhé nakonec příliš nejde. Sportovní utkání proti zeleným mužíčkům je pouhou zástěrkou pro výborně odladěný derivát klasických arkádovek Galaxian a Breakout. Hra elegantně spojuje to nejlepší ze starých shoot ´em up stříleček a pinkacích trenažérů. Drží vysoké tempo, skvěle motivuje a nabízí relativně dostatek obsahu. Nicméně se jí dříve či později přejíte. Toť prokletí žánru, ve kterém stále jen pálíte k nebesům.
Alien: Blackout – recenze
4. 2. 2019
|
Jan Hrdlička
Zadržme, nepobuřujme se. Nějaké to roztrpčení, že z pokračování napínavého Alien: Isolation nakonec vzešla pouhá mobilní odbočka, je docela pochopitelné, to ano. Ale, ač obtížený několika většími nedostatky, Alien: Blackout umí být alespoň na jedno zahrání ucházející atmosférickou zábavou, která vcelku mile zapadne do očekávaného vetřelčího stylu.
Alien: Isolation - recenze
8. 10. 2014
|
Pavel Dobrovský
Alien: Isolation dlouho provázel mrak pochybností. S přenášením slavného protagonisty filmové série Vetřelec do her to nebylo totiž nikdy nijak valné. Britští stratégové z Creative Assembly navíc nepřebírali rodinné stříbro vědecko-fantastických filmů s důvěryhodným osvědčením. Jejich série Total War sice dlouhodobě dosahuje na špičku strategického žánru a do značné míry ho definují, thrillerová hra však vyžaduje zcela jiné nástroje než diplomacii mezi impérii a šoupání vojsky po mapě světa. Jak to tedy s vetřelcem dopadlo?
Aliens vs. Predator - exkluzivní recenze
15. 2. 2010
|
Redakce Games.cz
Vetřelec, predátor a člověk se opět potkávají na planetě, aby svedli boj o přežití a nabídli tři odlišné pohledy na jednu událost. Jak dopadlo shledání po skoro 10 letech?
Aliens vs Predator 2 - recenze
6. 11. 2001
|
Redakce Games.cz
V Aliens vs Predator 2 se znovu dostanete do konfliktu tří naprosto odlišných ras - lidí, vetřelců a predátora. Povedlo se opět navodit dech beroucí atmosféru? A jak se zlepšila grafika či síťová hra?
Aliens: Colonial Marines - recenze PC verze
12. 2. 2013
|
Lukáš Grygar
Když mi bylo dvanáct, zbastlil jsem si z plastového samopalu, gumové sekerky, vysloužilé žehličky a plechového kastlíku na propisky DIY variaci na mariňácký smartgun. Byla to skulptura, na kterou při mé vrozené šikovnosti padlo několik kilometrů kobercové pásky, ale výsledek stál za to — pokud někdy rodnému sídlišti hrozila invaze vetřelců, JÁ byl připraven jí čelit. Nevím, jestli to něco vypovídá o mém dětství, ale rozhodně to znamená, že bych měl být ideální cílovkou Colonial Marines. Kdyby mi bylo dvanáct.
Aliens vs Predator 2: Primal Hunt - rec.
2. 9. 2002
|
Redakce Games.cz
Hordy slizkých vetřelců, více predátorů a po zuby ozbrojených mariňáků - to by mohla být náplň obyčejného datadisku pro tuto sci-fi akci. Je Primal Hunt něčím výjimečný nebo jen nastavovaná kaše?
Alien Rage - recenze
6. 10. 2013
|
Ondřej Švára
Mnohé budgetové hry se tváří navenek stejně. Skoro byste řekli, že nejde snadno poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou budgetovkou. Ale ono to jde. Řekněme, že sympatičtější projekt vypadá amatérsky jenom proto, že na víc nebylo a spousta nápadů se prostě nedočkala jemného dopilovávání (Afterfall: Insanity). A ten druhý? Ten smrdí amatéřinou, protože sami autoři byli amatéři. Projekt jim přerostl přes hlavu a vykolejil, jedna hlava nevěděla, co dělá druhá (zvlášť když se "týmuje" přes Skype). To se pak na svět velice snadno dostane paskvil, ze kterého na obrazovku létají problémy jako hrášky z lusky. Alien Rage má bohužel blíže k tomu druhému typu her. Těch, které dobývají mainstream motykou a poslepu.
Alien Breed Evolution - recenze
1. 2. 2010
|
Redakce Games.cz
Od prvního Alien Breed na Amize uplynulo téměř 19 let. Měla se tato jednoduchá izometrická sci-fi střílečka vůbec vracet na scénu?
Alien Swarm - recenze jednoduché střílečky
16. 8. 2010
|
Petr Poláček
I z koridorové střílečky se dá vytvořit klenot. Nutnost spolupráce čtyř lidí, herní třídy, spousta vesmírných zmetků a distribuce zdarma z ní dělají překvapení léta.
Alien Breed Impact - recenze PC verze
9. 8. 2010
|
Petr Poláček
Alien Breed se vrací a po dlouhé době nabízí akci z ptačí perspektivy nově i na osobních počítačích. Nabízí ale něco více než jen nostalgické pomrknutí na pamětníky?
Alien Shooter 2 - recenze české verze
18. 4. 2007
|
Redakce Games.cz
Šmejdi z vesmíru. Jsou jich tisíce a mají zálusk na váš život. Popadněte zbraně, obrňte se silnými nervy a vrhněte se do bezhlavé řežby, která nemá konce. Přesně taková je hra Alien Shooter 2.
Gunlok - recenze
1. 3. 2001
|
Redakce Games.cz
Co se vám vybaví, když řeknu Rebellion? No jistě, Aliens vs. Predator. A právě tahle firma má na svědomí akční RPG Gunlok.
Judge Dredd vs Death - recenze
12. 11. 2003
|
Redakce Games.cz
Od tvůrců prvního dílu Aliens vs Predator pochází tato střílečka s komiksovým nádechem, ve které se vžijete do role soudce Dredda, posledního článku ve zjednodušeném právním systému Země 22. století.
Amnesia: The Bunker – recenze hrůzného hororu
5. 6. 2023
|
Jakub Malchárek
V prvoválečných katakombách po vás něco jde
Shadowgrounds - recenze
2. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Dinosauři jako Alien Breed již dávno spokojeně tlí v srdcích hráčů pod nánosy vzpomínek a jejich kouzlo jako by z novodobých stříleček vyprchávalo. Znovuobjevil Shadowgrounds onen recept na esenci čisté hratelnosti?
RoboCop: Rogue City – recenze skvělého osmdesátkového béčka
31. 10. 2023
|
Jakub Malchárek
Kyberpolda zasahuje
Space Hulk: Third Edition - atmosférická deskovka
22. 1. 2011
|
Martin Kaller
Deskovka Space Hulk představuje v pořadí již třetí edici hry, jejíž začátky se datují do doby před více než dvaceti roky. Za ten čas - skrze několik rozšíření - doznala zajímavých změn, přičemž zde představená třetí edice si činila ambice vzít ty nejlepší nápady z minulosti a spojit je v kompaktní celek. Bohužel se tenhle záměr nepodařilo tvůrcům realizovat úplně stoprocentně.
Red Faction: Armageddon - recenze
17. 6. 2011
|
Ondřej Švára
Víte, že dnes je lukrativnější domy bourat nežli stavět? Důkazy nám o tom dennodenně dává městská samospráva, když dohazuje spřáteleným demoličním firmám, nebo rovnou městským technickým službám, předražené zakázky. Tak třeba čtyřdenní demolice třech slepených malých domků z počátku dvacátého století stojí v malém okresním městě čtyři miliony korun. A to se ještě starosta chlubí, že cenu usmlouval z původních deseti. A když se ho zeptáte, kolik by stálo zbourat starou školu na náměstí, bez okolků vyplácne kulatou sumu čtyřiceti milionů. To je byznys.
Martha Is Dead – recenze znepokojivého psychothrilleru
24. 2. 2022
|
Jakub Malchárek
Co se stalo v rodině nacistického generála?
Infested Planet - recenze
13. 4. 2014
|
Ondřej Švára
Herní vývojáři v posledních letech našli nový recept na pokrok. Originalita v něm většinou nehraje větší než podružnou roli. Ovšem i s malou špetkou koření se dá přece vařit. Problém v klesající originalitě her se dá šikovně obejít, když se autorům povede bezvadně zkombinovat vše, co už bylo vymyšleno, a dát tomu s nepatrnou dávkou novot další smysl.
Kraven Manor – recenze
29. 10. 2014
|
Vilém Koubek
K hraní Kraven Manor mě přivedlo demo, které napovědělo, že se banda studentů pod názvem Demon Wagon Studios nad strachem minimálně zamyslela a našla způsob, jak hráče vyděsit. Nebylo tedy divu, že se na jejich hratelnou ukázku slétlo několik ocenění a chválu pějících názorů. Přesto jsem si ale říkal, že demo ještě není plná hra, a i když ukázka navnadila, udržet napětí a děsit v plnohodnotném titulu je trochu náročnější úkol. Obával jsem se bohužel oprávněně...
Apotheon - recenze antické rubanice
17. 2. 2015
|
Pavel Dobrovský
Když se bohové na Olympu dožerou a začnou kosit smrtelníky, bývá to nepěkné divadlo. Pakliže je ale mezi nebohými lidmi jeden, který má velký meč a kuráž dojít bohům vysvětlit, že takhle tedy ne, vážení, může z toho být pěkná hra. Platilo to v případě Gods, God of War, a platí to i v Apotheon. Do dvourozměrného světa zasazená odysea bojovníka Nikandreose není jen nezávislou kopírkou Kratova tažení proti řeckému božskému panteonu. Samotný příběh a poutavou stylizaci doplňují nečekané designové finesy, které bychom u hry od malého týmu nečekali.
Dead Effect - recenze české doomovky
16. 2. 2015
|
Vilém Koubek
Občas je potřeba vykašlat se na inovace, zapomenout na většinu vývoje, kterým prošel žánr FPS, a vrátit se pěkně ke kořenům. Tak nějak nejspíš uvažovali čeští vývojáři z BadFly Interactive, když pokládali základy své střílečky Dead Effect, která loni vyšla pro mobilní zařízení. Jak už se ale stalo zvykem, úspěch hry nakonec vydláždil cestu pro vznik počítačové verze, která vyšla těsně před koncem minulého roku. A jako u většiny podobných konverzí okamžitě nastupuje otázka, zda stojí za to PC verzi téhle doomovky zkoušet, nebo je lepší obrátit se na původní mobilní verzi.
The Pillars of the Earth – recenze
16. 4. 2018
|
Václav Pecháček
Pilíře země od Kena Folletta jsou moje nejoblíbenější knížka o stavbě středověké katedrály ve fiktivním anglickém městečku, a celkem vysoko se nacházejí i v obecnějších kategoriích. Proto jsem The Pillars of the Earth bedlivě sledoval od chvíle, kdy jsem se o existenci téhle atypicky vypadající point-and-click adventury dozvěděl. A dobře jsem udělal, protože ačkoli je na hře studia Daedalic jasně vidět chybějící tříáčkový rozpočet, výlet za mnichy, šlechtičnami a staviteli katedrál je pro každého dějepisného someliéra jednoduše pohlcující.
Observer - recenze
14. 8. 2017
|
Mars Vertigo
Píše se rok 2084, a pokud vám snad tento letopočet nápadně evokuje název jistého Orwellova románu, jste částečně doma. Budoucnost není zdaleka růžová a svět si prošel globálním super ničivým konfliktem, který zdevastoval valnou část vyspělé civilizace. Její zbylé ostrůvky ovládají megakorporace, které si usurpují politickou moc. A i přesto, že se náš příběh odehrává na území takzvané Páté Polské Republiky, jde pouze o skořápku reminiscence, chycenou do područí pevného korporativního diktátu Chironu, protože právní státy jako takové přestaly de facto existovat.