Recenze
Kirby and the Forgotten Land – recenze velmi dětské skákačky
23. 3. 2022
|
Pavel Makal
Spíš pro hračičky než pro hráče
The Light Brigade – recenze roguelike střílečky pro VR
2. 4. 2023
|
Jakub Malchárek
Zábavná virtuální střelnice
Land of the Dead - recenze
20. 12. 2005
|
Redakce Games.cz
Zombíci v různém stádiu rozkladu, s pahýlem místo ruky nebo šourající se po čtyřech jsou všude, kam v šeru dohlédnete - právě jste vkročili do Země mrtvých, hororové řežby na motivy béčkového filmu G.A. Romera.
Child of Light - recenze
5. 5. 2014
|
Miloš Bohoněk
Pohádky nemusí být jen naivně hloupé, přeslazeně růžové a retardované jako Teletubbies. Pohádky mohou být i surové. Kápněte božskou, kdo jako malý odmítal chodit do sklepa, protože co kdyby tam číhal třeba Otesánek? Ani Child of Light není jen povrchní pohádka o malé dívence, nýbrž krátký hořkosladký epos o dospívající princezně, která upadla do bezvědomí, jen aby se probudila v kouzelném království Lemuria a bojovala za jeho svobodu. Motivace má Aurora na rozdávání. Její otec, rakousko-uherský kníže, leží na smrtelné posteli a čarokrásná Lemuria je pod nadvládou temné královny.
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom – recenze jasného kandidáta na hru roku
11. 5. 2023
|
Pavel Makal
Návrat v plné parádě
The Lord of the Rings: Gollum – recenze nefalšované katastrofy
25. 5. 2023
|
Václav Pecháček
Nevytrpěl si toho Glum už dost?
Dying Light: The Following - recenze
6. 5. 2016
|
Daniel Kremser
Před rokem jsem Dying Light (recenze) označil za zbytečnou hru s tím, že tvůrci sice měli ambice, ale nedokázali je v plné míře převést do praxe. V Techlandu se však za ten rok nepoučili a namísto, aby problémy původní hry řešili, je opakují v pokračování, které je převlečené za masivní datadisk. Jeho podtitul The Following napovídá, že pokračuje v marné krasojízdě ambicí, které znějí lákavě, ale ve skutečnosti zase tak skvělé nejsou.
Sky: Children of Light – recenze
2. 8. 2019
|
Jan Hrdlička
Patrně největší chvála, které se mobilní hře může dostat, je, že jako mobilní hra vůbec nepůsobí. Když se ve Sky: Children of Light člověk spustí ze sněhem zaváté římsy, jen aby se svezl po jiskřivě bílých pláních, nemá příliš pocit, že by hrál cosi do kapsy. Když se rozletí nad sytě zelenými stébly trávy, jimiž cloumá vichr, skoro si ani neuvědomuje, že hraje na mobilu. Thatgamecompany zkrátka umí, příkladem budiž jejich Flow, Flower či všeobecně a právem zbožňovaná Journey. A Sky v mnohých ohledech zachází ještě dále. Mohla to být nefalšovaná mobilní desítka. Jenže jí tu a tam přeci jen něco chybí.
The Lord of the Rings: Return to Moria – recenze trpasličího návratu domů
13. 11. 2023
|
Jan Slavík
Nepříliš slavná výprava
Rise of the Ronin – recenze parádního japonského dobrodružství
21. 3. 2024
|
Pavel Makal
Zábavnější než Ghost of Tsushima!
The Last of Us: Part II Remastered – recenze
16. 1. 2024
|
Pavel Makal
Když je slovo remaster na škodu
Lords of the Fallen – recenze fantasticky nápadité soulsovky
12. 10. 2023
|
Pavel Makal
Když jeden svět nestačí
Stalker: Legends of the Zone Trilogy – recenze konzolového portu
13. 3. 2024
|
Jakub Malchárek
Do Zóny s gamepadem
Victoria 3: Voice of the People – recenze francouzského rozšíření
27. 5. 2023
|
Ondřej Rolník
Máte rádi ukecané eventy?
The Last Case of Benedict Fox – recenze okultistické metroidvanie
12. 5. 2023
|
Patrik Hajda
Jen mysl člověka je takhle spletitá…
Ash of Gods: The Way – recenze taktického karetního RPG
10. 5. 2023
|
Zbyněk Povolný
Počtvrté a stále skvěle
Dying Light 2 Stay Human – recenze parkourové zombie akce
2. 2. 2022
|
Pavel Makal
Zombie nejsou mrtvé
Light - recenze
27. 7. 2014
|
Lucie Jiříková
Grafické pozlátko vysokorozpočtových her potěší, ale velmi často se za dvěma zcela odlišně vypadajícími hrami může skrývat velmi podobný herní systém, který k vám jen hledá cestu v jiném vizuálním kabátku. Kupříkladu o Light se s trochou nadsázky se dá říci, že funguje jako kombinace Watch Dogs a Hitmana. Šmejdíte kancelářskými prostory, garážemi a soukromými domy, hackujete počítače a terminály, hledáte tajné složky a přitom se snažíte vyhnout všem nepřátelům.
Crusader Kings III: Legends of the Dead – recenze morového datadisku
19. 3. 2024
|
Aleš Smutný
Chrlení krve na několikero způsobů
Sons of the Forest – recenze nádherného survivalu s tíživou atmosférou
6. 3. 2024
|
Pavel Makal
V lese, jó, v lese, na jehličí!
The Bookwalker: Thief of Tales – recenze adventury s dechberoucím světem
29. 6. 2023
|
Patrik Hajda
Svět knih v nevídané podobě
Prince of Persia: The Lost Crown – recenze důstojného návratu slavné značky
11. 1. 2024
|
Pavel Makal
Když je princ v nesnázích
Dying Light - recenze
2. 2. 2015
|
Daniel Kremser
Mezi nejpalčivější problémy Dying Light patří velké ambice tvůrců a z toho plynoucí velká očekávání ze strany hráčů. Přes parádní trailery a našláplou kampaň Dying Light namlsala prostý herní lid na zombie akci z otevřeného světa, která nejde daleko ani pro nějaký ten efektní "Mirror's Edge moment". A realita? Skutek utek! Dying Light je spíše generická záležitost často hraničící s nudou, která jako první letošní titul ukázkově zahazuje svůj potenciál.
Lara Croft and the Guardian of Light - recenze
9. 10. 2010
|
Lukáš Grygar
Tohle mi vždycky přišlo krapet na hlavu: symbolem emancipované virtuální hrdinky je silikonová modelka, obložená zbraněmi. Chápu, že vývoj her je pořád ještě především mužský svět, ale že se budou k Laře Croft hlásit i hráčky? Inu, asi je to ideál, ke kterému střední proud tíhne. A lze mu to prominout vždy, když spolu s vnadnou archeoložkou dorazí i výborná hra. Guardian of Light je oproti původní skepsi přesně ten případ a potlesk zaslouží především za skutečnost, že se jeho tvůrci (a jejich investoři) nebáli jít na zavedenou herní sérii docela jinak.
TT Isle of Man: Ride on the Edge 3 – recenze motocyklových závodů
7. 6. 2023
|
Jakub Malchárek
Výzva pro nejotrlejší
Marvel’s Guardians of the Galaxy – recenze
2. 11. 2021
|
Šárka Tmějová
Nepravděpodobní hrdinové zase zasahují
Hyper Light Drifter - recenze
13. 4. 2016
|
Miloš Bohoněk
„Ahoj, já jsem Miloš a mám rád pohodový mainstreamový hry jako třeba Assas…,“ nenechala mě ani domluvit a pozdrav opětovala. „Ahoj, já jsem Hyper Light Drifter,“ natáhla ruku a dala mi pěstí. A další. Zleva, zprava, načež mě kopla do rozkroku, dala za uši a shodila ze schodů. Sakra, asi něco dělám špatně… Když se dívám na své poznámky z první hodiny hraní Hyper Light Drifter, jsou plné frustrace a nadávek. „Mapa je úplně k ničemu! Respawn nepřátel je k zbláznění! Ten západní boss je totálně přepísknutý! A vůbec, se*u na to, jdu ven. Zrecenzujte si to sami.“ Stačilo však zatnout zuby, ještě další hodinu přetrpět a člověk rázem zjistí, že Hyper Light Drifter není takový hardcore, jak se na první pohled zdá. Zjistí, že se s tou čerticí dá rozumně bavit.
inFamous: First Light - recenze
29. 8. 2014
|
Petr Prošek
Abigail „Fetch“ Walker, citlivá rebelka s pohnutou minulostí, nejde pro ránu daleko. Zvlášť když je v sázce život jejího bratra. Brent s ní kdysi dávno utekl z domu, když jí vlastní rodiče práskli DUP - těm, co pomáhají a chrání, ale nějak jim to neladí k úsměvu. Abigail zkrátka není radno naštvat, a právě proto se za ní tak skvěle hraje. Hlavní hrdinka samostatného DLC First Light pro inFamous: Second Son je podstatně zajímavější než Delsin, ostatně na sebe strhávala pozornost již v původní hře. Proto není divu, že po ní autoři sáhli a naservírovali hráčům parádní doplněk, který by rozhodně neměl chybět všem příznivcům superhrdinského běsnění.