Recenze
Crusader Kings III: Legends of the Dead – recenze morového datadisku
19. 3. 2024
|
Aleš Smutný
Chrlení krve na několikero způsobů
Crusader Kings III: Royal Court – recenze prvního velkého rozšíření středověkého hitu
8. 2. 2022
|
Václav Pecháček
Královský dvůr otevírá své brány
Crusader Kings II: Jade Dragon - recenze
25. 11. 2017
|
Mars Vertigo
Jedna z nejdéle aktivních a neustále přiživovaných herních ság dostala do vínku zbrusu novou a řádně sytou náplň. Virtuální středověk Crusader Kings II se totiž konečně dočkal přídavku v podobě samotné Říše středu. Tedy ne úplně. Samotná geografická reprezentace vnitřní říše se na herní mapě nevyskytuje. Čínu navenek reprezentuje Západní protektorát a speciální interface sloužící k diplomatickým interakcím s jeho císařskou milostí. A věřte mi, že i když se to nezdá, jde o plnohodnotný a propracovaný politický nástroj, který svou důmyslností pumpuje hře do žil novou krev.
Crusader Kings - recenze
26. 4. 2004
|
Redakce Games.cz
Paradox Entertainment vychrlili další strategii, tentokrát zaměřenou na raný středověk v křesťanské Evropě, ovšem oproti Europa Universalis se vedle rozvoje říše musíte starat i o to, aby váš rod Přemyslovců nevymřel.
Crusader Kings II - recenze
29. 2. 2012
|
Aleš Smutný
Ve školách jste se učili, že prvním českým králem byl Vratislav II. a stalo se tak v roce 1085. Jméno souhlasí, ale datum ne. Vratislavovi to trvalo o tři roky déle. Ale na rozdíl od toho historického ten můj, který žil jen v prostoru digitálního světa Crusader Kings II, zvládl královský titul udržet i pro své potomky a dal vzniknout Českému království i dějinám, o jakých jste se určitě neučili.
Lionheart: Kings' Crusade - recenze
26. 10. 2010
|
Vilém Koubek
Už to bude skoro rok, co na nás vývojářské studio NeoCore nenápadně vyvrhlo své ošklivé káčátko s králem Artušem v hlavní roli (King Arthur) a velmi příjemně se tím zapsalo do paměti nejednomu kovanému stratégovi, který se nebojí hledat a zkoušet. A protože stojaté vody strategického žánru by se měly čeřit, dokud někdo nepřijde s novinkou, která by je kompletně vysušila a napustila neotřelými nápady, vydalo aktuálně NeoCore svůj strategický pokus číslo dvě. Artuš byl vystřídán Richardem Lvím Srdcem, Británie Svatou zemí a boje o trůn „vyšším principem“. Pokud větříte křížové výpravy, větříte správně.
Crusader Kings II: Old Gods - recenze
24. 6. 2013
|
Aleš Smutný
Jaké by to bylo vyrážet s drakkary na loupeživé nájezdy proti uctívačům Bílého Krista, budovat Velkomoravskou říši, obětovávat nepřátele na oltářích starých a pravých bohů? Crusader Kings II patří mezi současnou špičku historických strategií. Disponuje unikátním mixem politické, válečné a společenské strategie, což hře společně s velkou mírou detailu propůjčuje unikátní postavení. Jednoduše řečeno, hra vám dá možnost žít v kůži středověkého vládce.
Crusader Kings II: Sword of Islam - recenze
9. 9. 2012
|
Aleš Smutný
Když jsem recenzoval vynikající historickou strategii Crusader Kings II, vyjádřil jsem politování nad tím, že zde není možnost hrát za muslimské vládce a přidal jsem logický odhad, že se jistě tato možnost objeví v rámci DLC. A stalo, i když opravdu nebylo těžké něco takového předpovědět. Sword of Islam je už majitelům hry nějakou dobu k dispozici, takže skalní fandové už DLC vesele hrají. Otázkou ovšem je, zda má pro běžného hráče cenu si přídavek pořizovat, nebo postačí základní hra.
Bramble: The Mountain King – recenze pohádkového hororu
18. 5. 2023
|
Dominik Valášek
Folklór, který klame tělem
King’s Bounty 2 – recenze
7. 9. 2021
|
Jakub Špiřík
Nemotorné pokračování legendární série tahových strategií
Mercenary Kings - recenze
29. 4. 2014
|
Daniel Kremser
Šlo o lásku na první pohled, která nás spojila na mnoho hodin. Byl to závan nostalgie od úvodní obrazovky, který mě magickým způsobem vrátil do dětských let. Tehdy jsem hrával na bídném počítači rozpixelované plošinovky a na stařičkém mobilu smažil pecky vystavěné okolo těch nejprimitivnějších zápletek. Nyní se ta doba vrátila prostřednictvím hodně nadsazené střílečky Mercenary Kings od Tribute Games. A víte co, já se do ní zamiloval!
Stronghold Crusader 2 - recenze
13. 11. 2014
|
Karel Drda
Křižáci se pod vedením krále Richarda Lví srdce vydali ve 12. století do Svaté země a jejich dobyvatelské choutky provázela výstavba sofistikovaných opevnění, odrážení nepřátelských hord a samozřejmě také obléhání nepřátelských hradů. O tom jsou vlastně všechny středověké výpravy, které jsou popsány ve strategických a budovatelských hrách zasazených na jih od Cařihradu. Stronghold Crusader 2 nevyjímaje, protože jde o návrat k žánrové klasice.
Deus Ex GO - recenze
30. 8. 2016
|
Jan Hrdlička
Mobilní série GO z dílen Square Enix Montreal usiluje o velmi specifickou věc – překlopit tradiční, mnohdy na akci orientovanou hratelnost do podoby tahové puzzle hry. Úspěch už takto slavil Hitman, povedenou proměnou si prošla i Lara Croft, a nyní přišla řada na Deus Ex. Značku, která se svým laděním, stealthem, hackováním i plejádou technických udělátek hodí pro taktické hrátky dost možná nejlépe. A opravdu, když Deus Ex GO šlape, jak má (což se nicméně neděje vždy), hráč má tu čest s výbornou zábavou.
Deus Ex: Mankind Divided - recenze
28. 8. 2016
|
Jan Slavík
Rozdělené lidstvo. Na jedné straně pomyslné i skutečné barikády stojí lidé s vlastními těly z masa a kostí, na té druhé pak ti vylepšení, augmentovaní, se svými kovovými končetinami a implantáty v rohovkách. Nepokoje, terorismus, demonstrace a mocenské tahanice. Šedé eminence si mnou ruce ve stínech, společnost připomíná sud se střelným prachem. Takové je jeviště, které si na vás chystá Deus Ex: Mankind Divided, volné pokračování Human Revolution z roku 2011.
Van Helsing: neuvěřitelná dobrodružství - recenze
11. 7. 2013
|
Vilém Koubek
Studiu Neocore Games to trvalo řadu let a pár solidních hardcore strategií říznutých akčními RPG prvky (King Arthur, The Kings Crusade), než se vývojáři rozhodli udělat z pouhého doplňku plnohodnotný akční RPG titul.
King Arthur: Knight's Tale – recenze temné artušovské tahovky
18. 5. 2022
|
Jakub Špiřík
Avalon naruby chytne, ale brzo pustí
Stellaris - recenze
11. 6. 2016
|
Václav Pecháček
Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.
Kingdom Under Fire – The Crusaders – recenze
2. 5. 2020
|
Zbyněk Povolný
Korejská společnost Blueside se proslavila především značkou Kingdom Under Fire, která vyniká spojením klasické real-time strategie s dalším žánrem a vzniká tak pozoruhodně namixovaný koktejl. V roce 2019 vyšla dlouho odkládaná a ještě déle očekávaná hra Kingdom Under Fire II, která klasickou strategii propojila se základy akčního MMO, kritici však výsledkem nebyli příliš potěšeni a u fanoušků titul také kdovíjak nezazářil. Nejspíše i proto se v Blueside rozhodli, že jejich další krok nebude nová hra, ale opětovné vydání populární Kingdom Under Fire – The Crusaders, která vyšla před čtrnácti lety na původní Xbox.
King's Bounty: Dark Side - recenze
3. 11. 2014
|
Lucie Jiříková
Trhání muších nožiček, podrážení obsazených stoliček, zadupávání cizích báboviček a podobné kratochvíle jsou nám od mala vštěpovány jako „špatné“, což společně se zástupem videoherních hrdinů s ryzími úmysly, vede k situaci, že je jakákoliv hra s příchutí zakázaného ovoce vítaná a očekávaná. King’s Bounty: Dark Side se tak sice nestala žádnou nafintěnou superstar, kolem níž by se srocovaly natěšené davy, fanoušky RPG strategií s tahovými souboji (a příznivce série King’s Bounty) si však zřejmě zaháčkovala už při ohlášení. Tvůrci totiž neslíbili jenom možnost hrát za protipól dobra, ale nádavkem hráči umožní, aby si vybral hned ze tří možných zloduchů.
The King’s Dilemma: Chronicles – recenze hry, v níž rozhodujete o osudu království
31. 3. 2023
|
Václav Pecháček
Ze stolu na počítače
King's Quest - recenze 3. epizody
20. 5. 2016
|
Jan Slavík
Ve třetí epizodě novodobé adaptace adventurní klasiky King's Quest s podtitulem Once Upon a Climb se šplhá. Hodně šplhá. Nejen doslova. Po drobném úpadku a obavách, které jak stíny hnízdily v periferii po dohrání druhé epizody, se třetí díl dokázal vyšvihnout zpět minimálně na úroveň načrtnutou skvělou první částí. V některých chvílích dokonce pomyslnou laťku překonává.
King's Quest - recenze kompletní hry
15. 12. 2016
|
Jan Slavík
Už je tomu šestnáct měsíců, co jsem psal, že pustit se do tvorby remaku díla, které do jisté míry utvořilo samotný žánr, chce kus odvahy. Vývojáři ze studia The Odd Gentlemen se s tím popasovali se ctí, ačkoliv o úplně spanilé jízdě bohužel mluvit nelze. Novodobý King's Quest dospěl do finiše, k dispozici už je všech pět kapitol. Příběh tuláka, dobrodruha, rytíře, otce a krále Grahama si tak můžete užít v kuse bez rušivých prodlev při čekání na další epizodu
King's Quest - recenze 2. epizody
6. 1. 2016
|
Jan Slavík
Grahama jsme před několika měsíci opouštěli, když zvítězil v turnaji a stal se rytířem na dvoře daventrijského království. Roh postele kmeta Grahama už si s nedočkavým svitem v očích zabírá vnučka Gwendolyn. Chystá se další příběh a dědeček ji opět přivede k úžasu svým poutavým vyprávěním, vtipným i vážným, veselým i zachmuřeným.
King's Quest - recenze 1. epizody
17. 8. 2015
|
Jan Slavík
K pánům ze studia The Odd Gentlemen mám vlastně docela respekt. Pouštět se do tvorby nástupce herní série, která v podstatě vytvořila a definovala žánr, vyžaduje notnou odvahu. První King's Quest vyšel před neuvěřitelnými jedenatřiceti lety. V sérii se skví sedm klasických adventur, z nichž některé patří k tomu nejlepšímu, čím kdy adventurní žánr poctil svět, a jeden pofiderní 3D hybrid, který budeme předstírat, že neexistuje. Teď se do série přidává nový King's Quest. Vycházet bude epizodicky v pěti dílech a ten první jménem A Knight to Remember vzbuzuje velké naděje.
Warrior Kings - recenze
7. 4. 2002
|
Redakce Games.cz
Příznivcům real-time strategií se začíná blýskat na lepší časy, neboť přichází hra Warrior Kings z prostředí středověké Evropy, která je podobná Shogunovi a v některých věcech se pyšní inovacemi.
Total War: Warhammer II - Rise of the Tomb Kings – recenze
29. 1. 2018
|
Václav Pecháček
Settra Nezničitelný, Král králů, Nejvyšší král Nehekhary, Pán země, Monarcha nebes, Vládce čtyř horizontů, Mocný lev Nekonečné pouště, Velký nebeský jestřáb, Majestátní císař proměnlivých písků, Věčný vládce legií Khemri, je hrůzným válečníkem. Vůbec nevadí, že mu někdo vyndal mozek hákem skrz nosní dírky, což je, jak jistě uznáte, komicky nechutné. Má totiž na povel nespočetné legie nemrtvých přisluhovačů, oživlých soch a přerostlých škorpionů, a to k hrůznosti docela postačí. Rise of the Tomb Kings rozšiřuje Total War: Warhammer II o naprosto unikátní frakci, která je v lecčems možná až příliš silná.
Warrior Kings: Battles - recenze
9. 7. 2003
|
Redakce Games.cz
Co se Artosovi podařilo sjednotit v první hře ze série Warrior Kings, to už je opět rozdrobeno na tisíc kousků. Cesta k obnově světa Orbis však bude v Battles mnohem trnitější, než kdy předtím.
Destiny: The Taken King - recenze
30. 9. 2015
|
Daniel Kremser
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
Deus Ex: Human Revolution - recenze
23. 8. 2011
|
Lukáš Grygar
Moment, kdy jsem propadl Deus Ex? Dole v centrále UNATCO po dokončení prvního úkolu. Hlava plná dojmů z nitra Sochy Svobody, sžívání se s agentem, vlastní kancelář. Autonomní cvrkot kolem mne, ať už ho mají na svědomí pendlující vojáci nebo robotický vysavač. A do toho, jakoby mimoděk, zazní hudbou v podkresu pět basových tónů. Nějakým obtížně sdělitelným způsobem (psát o hudbě rovná se tancovat o architektuře, tvrdí klasik) se právě téhle pětce podařilo do sebe zkomprimovat herní zážitek, který následoval.