Recenze
Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon – recenze
14. 3. 2023
|
Patrik Hajda
Pohádka o malé Bayonettce
The Lord of the Rings: Gollum – recenze nefalšované katastrofy
25. 5. 2023
|
Václav Pecháček
Nevytrpěl si toho Glum už dost?
Kirby and the Forgotten Land – recenze velmi dětské skákačky
23. 3. 2022
|
Pavel Makal
Spíš pro hračičky než pro hráče
The Lord of the Rings: Return to Moria – recenze trpasličího návratu domů
13. 11. 2023
|
Jan Slavík
Nepříliš slavná výprava
The Life and Suffering of Sir Brante – recenze vynikající příběhové hry
14. 12. 2021
|
Václav Pecháček
Kudy se budou ubírat vaše kroky?
The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom – recenze jasného kandidáta na hru roku
11. 5. 2023
|
Pavel Makal
Návrat v plné parádě
Ori and the Will of the Wisps – recenze
10. 3. 2020
|
Jan Slavík
První dobrodružství zářivého ducha lesů Oriho přišlo před lety vcelku nenápadně, ale okamžitě se vyšvihlo mezi nejsilnější žánrovky vůbec. Určitě jsem proto nebyl sám, kdo se pokračování nemohl dočkat daleko víc než řady jiných, větších a prominentnějších titulů. Čekání je u konce, vůle bludiček je konečně tady a... Stálo to za to. Jsem spokojený. Ale ne úplně se vším.
Truck Driver: The American Dream – recenze
12. 11. 2023
|
Patrik Hajda
Tohle má být ten americký sen?
Dave the Diver – recenze podmořského klenotu
7. 8. 2023
|
Michal Krupička
Indie hra, která překvapuje na každém kroku
Amnesia: The Bunker – recenze hrůzného hororu
5. 6. 2023
|
Jakub Malchárek
V prvoválečných katakombách po vás něco jde
Slay the Princess – recenze nezávislé příběhové pecky
15. 12. 2023
|
Pavel Makal
Zabij princeznu, posílíš mír
The Crew Motorfest – recenze povedené závodní arkády
19. 9. 2023
|
Jakub Malchárek
Kvílení pneumatik v tropickém ráji
Bramble: The Mountain King – recenze pohádkového hororu
18. 5. 2023
|
Dominik Valášek
Folklór, který klame tělem
Ori and the Blind Forest - recenze
16. 3. 2015
|
Ondřej Švára
I mezi nezávislými hrami existují obrovské rozdíly. Hrát můžete díla bez výrazného stylu, pokročilé technologie i líbivého kabátku, zkrátka bez ambic. A pak jsou tu projekty jako Ori and the Blind Forest, které svoji kvalitou překonávají mantinely vlastního žánru. Přestože plošinovky již dávno patří alternativě, Blind Forest v sobě nese znaky mainstreamové velkorysosti a snad i proto si hru okamžitě zamilujete. Nadchne vás výtvarná uměleckost, velkoryse pojaté herní prostředí, atmosféra plná emocí, svůdná hratelnost, zkrátka všechno. Tahle hra se může stát nejlepší plošinovkou letošního roku.
Rise of the Ronin – recenze parádního japonského dobrodružství
21. 3. 2024
|
Pavel Makal
Zábavnější než Ghost of Tsushima!
The Last of Us: Part II Remastered – recenze
16. 1. 2024
|
Pavel Makal
Když je slovo remaster na škodu
Against the Storm – recenze perfektního mixu nesourodých žánrů
13. 12. 2023
|
Patrik Hajda
Vybuduj osadu, která zas a znova zaniká
Lords of the Fallen – recenze fantasticky nápadité soulsovky
12. 10. 2023
|
Pavel Makal
Když jeden svět nestačí
The Light Brigade – recenze roguelike střílečky pro VR
2. 4. 2023
|
Jakub Malchárek
Zábavná virtuální střelnice
Argonus and the Gods of Stone – recenze
7. 11. 2019
|
Ondřej Švára
Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.
Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze
26. 10. 2019
|
Ondřej Švára
Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.
Pier Solar and the Great Architects - recenze
9. 12. 2014
|
Lucie Jiříková
Co si budeme povídat, herním světem právě hýbe retro. Podívejte se, jak vzkvétá GOG a spočítejte si, kolik remasterovaných edicí klasických her ročně vychází. Jen málokdy ale v nabídce zahlédneme remaster hry z konzole Sega Mega Drive (Genesis), jakkoli nevyšla během zlaté éry, ale až v roce 2010. Za to šlo o největší 16-bitové JRPG, které se kvůli nevídanému rozsahu prodávalo na speciální 64 MB kartridží. Pier Solar ale nevynikala pouze rozsahem, nýbrž i kvalitou, kterou HD verze jenom podtrhuje.
Stalker: Legends of the Zone Trilogy – recenze konzolového portu
13. 3. 2024
|
Jakub Malchárek
Do Zóny s gamepadem
Suicide Squad: Kill the Justice League – recenze nenápaditého zklamání
1. 2. 2024
|
Jakub Malchárek
Jedna hra z mnoha
We Were Here Expeditions: The FriendShip – recenze kooperativní jednohubky
14. 9. 2023
|
Patrik Hajda
Koncentrovaná spolupráce
Under The Waves – recenze neotesaného výletu pod mořskou hladinu
8. 9. 2023
|
Ondřej Partl
Jímavé, vtahující, ale poněkud obhroublé
Stray Gods: The Roleplaying Musical – recenze skvělého interaktivního muzikálu
9. 8. 2023
|
Jakub Špiřík
Hudební i herní paráda se šťavnatým obsazením
Victoria 3: Voice of the People – recenze francouzského rozšíření
27. 5. 2023
|
Ondřej Rolník
Máte rádi ukecané eventy?